Bavili jsme se chvilku u zpráv právě o té Třeštíkové. Je to moc milá a sympatická žena a její dokumenty mám moc ráda. Chápu i to, že KDU-ČSL potřebuje teď dělat kroky dobře přijímané veřejností. Proto nominuje na viditelnou funkci všeobecně dobře přijímanou ženu. Ale nechápu paní Třeštíkovou. O práci ministerstva a legislativě něco vím (7 let jsem pracovala jako asistentka poslankyně činné v kulturním výboru sněmovny), také jsem studovala Liberálně konzervativní akademii Cevro (ekonomie, právo,…), byla jsem aktivně činná v kultuře (nakladatelství, marketing kulturních akcí), spolupracuji s organizací čerpající granty z EU, pět let jsem velmi aktivně činná v praktické politice… Přesto bych si na funkci v exekutivě netroufla – ostatně také mi to nikdo nenabízí:-)) Možná paní Třeštíkovou podceňuju a jako koníčka má studium legislativy v kulturní oblasti, po nocích zkoumá strukturu rozpočtu Ministerstva kultury ČR a má připraven v šuplíku nový koncept struktury památkové péče v ČR. Spíše to bude ale jinak. Taková nabídka polichotí a určitě je paní Třeštíková bombardována telefonáty dalších kulturních aktivistů, kteří už si brousí zuby na granty a těší se jak budou – možná – s paní Třeštíkovou hezky manipulovat… Docela by mě zajímalo, jak by umělci reagovali na to, kdyby se ministrem kultury stal někdo opravdu kvalifikovaný. Manažer s politickou vizí. Člověk s politickou podporou a s mandátem udělat výrazné změny v kulturním provozu. Odvážlivec, který by byl schopen ustát veřejnou kritiku za úpravy v grantové politice. Šílenec, který by umělcům naslouchal, ale nepřátelil by se s nimi…
Kde se v našich umělcích bere ten silný pocit, že jedině oni kultuře rozumí a jedině oni mají duši a tudíž tedy i nárok na vynášení soudů? Kde se v nich bere ten pocit nadřazenosti a výlučnosti, který je – podle nich – oprávňuje nerespektovat pravidla? Kde se v nich bere ta drzost žádat po nás všech ostatních finance na jejich "sladký" a bezproblémový tvůrčí život? Proč si myslí, že na to mají nárok? Proč si myslí, že jsou vyvolení? Nevím, ale sleduju je docela s pobavením. Všechny ty petice, které podepisují stále titíž lidé – to je fakt už komické:-)) Ta jejich snaha pořád někam kandidovat – a poslední dobou (naštěstí) docela bezúspěšně. Není náhodou, že právě v politice uspějí jen ti umělci, kteří mají i jiné zkušenosti – třeba s podnikáním. Lidé opravdu nejsou hloupí a chtějí něco víc než populární tvář…
Nepochybně mají umělci právo na to, vynášet své soudy, protestovat a psát petice. To, že se ale jejich protesty stávají součástí televizních zpráv neznamená to, že jsou tak důležité. Takových protestů a nespravedlností – daleko oprávněnějších – je u nás mnohem více a do zpráv se nedostanou. A má to jen jeden důvod. Jejich autoři nehrají v seriálech, nežijí v Praze, nechodí s novináři na pivo – a hlavně si o sobě nemyslí, že se v nich koncentruje všechna moudrost světa:-))
A tak jsem zvědavá na další ministry kultury, jejichž jedinou kvalifikací je herecká nebo jiná (nejlépe filmařská) popularita anebo třeba schopnost nosit motýlek. A už se těším na nominace na prezidenta – to bude zajímavá přehlídka:-)) Vzhledem k tomu, že adorace našich některých umělců – především z řad herců – dosahuje už nevídaných výšin, snad se dočkáme i hereckého prezidenta. Možná by to nebyla na prezidenta zas tak špatná kvalifikace:-)) Pokud ale předtím různí "nezávislí" s podporou umělecké fronty neprosadí přímou volbu prezidenta. Aby se pak nedivili tomu, koho jim občané na Hrad zvolí!