Jistě – mám na mysli hlavně popisování jevů, které se týkají terorismu. Ale to je na nás hodně daleko a já nejsem žádný odborník na mezinárodní vztahy:-)) Zkusme si rozebrat něco, co je blízko, čemu můžeme porozumět. Vemte si pana Čunka ze Vsetína a "jeho" Romy. Kolik článků a kolik komentářů bylo napsánio… Kolik konferencí (dokonce!) bylo uspořádáno… Přesto převládá v médiích odsuzující postoj vůči jeho způsobu řešení problému. Ale kde jste četli nebo slyšeli jasný popis věci? Podle mého soudu by měl znít takto: "Existuje skupina lidí, která se těžko přizpůsobuje pravidlům. Neplatí nájem – který je normální platit – nestará se o své obydlí – o které je normální se starat. Co s tím? Jak je donutit tyto pravidla respektovat?" Většinou se jen hovoří o toleranci, o "až nekřesťansky rasistickém" :-))) Čunkovi, o "ghetizaci" a o jiných podobných nesmyslech. Protože jádro problému je – podle mého soudu – opravdu jen a jen tady – JE KOREKTNÍ ŽÁDAT PO LIDECH RESPEKTOVÁNÍ PRAVIDEL A VYNUCOVAT JEJICH DODRŽOVÁNÍ?
Už jsem dost stará, abych se nenechala zmást veřejným míněním. Snažím se řídit sama sebou a svými zkušenostmi. Často si vypomáhám analogiemi z výchovy dětí. A jedno vím jistě. Děti základní pravidla potřebují a rozhodně jim neškodí. Umožňují se jim soustředit na důležitější věci. Není to tak i s dospělými? Proč se k Romům chováme tak strašně nadřazeně, proč je nenecháme si zařídit věci po svém? Trvejme jen na dodržování pravidel. A chovejme se podle hesla – pomož si sám a bude ti pomoženo.
Místo toho si někteří z nás na nich léčí své mesiášské komplexy, někteří si díky své "toleranci" pěstují své pocity výlučnosti, někteří jsou jen naivní… A málokdo má odvahu říkat věci tak jak jsou. Romové to mají těžké, minulý režim je vychoval k nezodpovědnosti a současný v tom úspěšně pokračuje – navíc jim v tom zdatně pomáhají média prodchnutá étosem korektnosti a naivního mesiášství. Věřím tomu, že ti Romové, kteří ví a chápou, by se mnou souhlasili. Nepotřebují mazat med kolem huby, potřebují, aby se s nimi jednalo stejně jako s ostatními. Protože až se s nimi bude jednat stejně jako s ostatními, pak se k nim budeme chovat spravedlivě. A o to snad jde?
Vždycky, když vidím někoho omlouvat špatné chování (protože neplatit nájem je špatné – ne snad?), vzpomenu si na jednu knihu a jednu historku z této knihy. Jmenuje se tak nějak – Sheila H. se narodila a žije v New Yorku… Bohužel přesný název a autora teď nedodám, protože naše knihovna je teď zastavěná vánočním stromečkem:-))) Hrdinka se na jednom večírku nechá "oblbovat" jedním nesympatickým černochem – a to až k nepříjemnému postelovému zážitku. Celou dobu se chová tak, aby si proboha nikdo nemyslel, že je rasistka. Přitom je jí ten člověk nesympatický a nechce s ním nic mít – ovšem díky "politické korektnosti" s ním skončí v posteli.
Tak se tedy snažím lidi posuzovat poctivě – a věřím, že je to ten nejlepší způsob. Když se někdo chová jako hulvát, chovejme se k němu jako k hulvátovi. Když někdo je někdo líný dodržovat všeobecně respektovaná pravidla, donuťme ho k tomu a neomlouvejme ho pořád! Ať nezjistíme jako Sheila, že jsme v posteli s někým, kdo se nám vůbec nelíbí. Protože to není příjemný zážitek pro žádnou ze stran aktu:-)))