Jistě je fajn, že se tady objevují články na vyšší úrovni než na jiných místech. Je to vykoupeno ale nižší návštěvností a čteností. Bohužel ale musím konstatovat, že některé články jsou sice na vysoké obsahové a tematické úrovni (nezabývají se nízkými věcmi), ale nepřinášejí nic nového. Je to jen soubor dávno známých faktů a navíc k tématům, která jsou tady velmi vítána a chápána jako ta "správná" témata. Často ale autoři nepřináší nic nového. Což mě velmi mrzí, protože blogy jsou především od toho, aby přinášely subjektivní pohled na věc. Především to je činí zajímavými. Někdy mám chuť takové neobjevné (často jen shrnující známá fakta) články a jejich autory v komentářích pěkně napálit. Když ale zjistím, že to asi vadí jen mně, tak to nechám být. Zjednodušeně řečeno mám dojem takového vzájemného poplácávání po zádech – "To jsme ale všichni šikovní, jaké máme chytré a hluboké zájmy, jak jsme lepší jak ti ostatní, jak nás nebaví jednoduché věci,…" A od tohoto je jen krůček k tomu, nazvat lidi s jinými zájmy, s jiným pohledem na věc, za horší a méně kvalitní. Což je podle mě znak elitářství.
Nejsem sociolog ani psycholog. Vím ale, že elity existují a jsou přínosné pro rozvoj společnosti. Skutečným příslušníkem elity (v tom nejlepším slova smyslu) je podle mne ale ten, kdo se jako elitář nechová. Uvědomila jsem si to asi před 15 lety, když jsem pomáhala na Slovensku v Žilině zakládat pravicovou stranu. Tenkrát se pravicovým stranám nepodařilo vyhrát volby (důsledkem toho pak bylo rozdělení republiky). Snažila jsem se tehdy prosadit, aby hlavní část kampaně probíhala na jednom žilinském sídlišti, aby byla šance oslovit i méně vzdělané lidi. Tenkrát mi jedna politička řekla: "Zbláznila si sa, veď s takýmito voličmi predsa nebudeme ztrácať čas! Veď sú hlúpí!" No jo, tak jsme čas neztratili, ale přišli jsme o společný stát:-))
V politice jsem pochopila jednu věc. Není důležité na jaké programy v televizi se lidé dívají, co čtou, jakou poslouchají hudbu. Ale to, jak mají nastaven žebříček hodnot a jak jsou schopni se otevřít novým věcem a poslouchat argumenty druhých. Taky jsem z vesnice a vyrůstala jsem mezi lidmi, kteří dnes všichni sledují Novu a VKV na Primě. Mám je ale všechny ráda, protože jsou to v obrovské většině pracovití a slušní lidé. Mnoho z nich nemělo možnost se vzdělávat, nikdo je nemotivoval a hlavně jim nikdo neříkal jak jsou úžasní, skvělí a vyjímeční. Možná, kdyby jim to někdo říkal, kdyby je někdo tlačil do vzdělání, kdyby byli celý život obklopeni kvalitní hudbou a uměním – taky by teď sledovali ČT2:-)) Nebo dokonce Arte:-))
Sama jsem takovému elitářství také podléhala. Spolužáky, co nečetli správné knihy nebo nečetli vůbec, jsem považovala za trapné a vyhýbala jsem se jejich společnosti. Vysmívala jsem se tvůrcům, kteří se snažili oslovit větší fóra. Pohrdala jsem lidmi, kteří žijí konzumně. Teď už to ale nedělám, protože je to hloupé a ubohé. Svět není rozdělen tak černobíle. Poznala jsem, že mnoho umělců používá fakt své výlučnosti jako výmluvu a umí akorát tak týt z různých veřejných peněz. Chovají se jako nadřazení a arogantní pitomci, kteří si nárokují podporu od lidí, kterými pro jejich "jednoduchost" pohrdají a dokonce jim to dávají i najevo. To považuji až za hulvátství! Svým chováním okupují veřejný prostor a média a brání tak tomu, aby se prosadili noví a mladí a hlavně ti, kteří nepohrdají lidmi, pro které chtějí tvořit (a to nejen v televizi a filmu, také v hudbě, v umění, v divadle).
Bohužel vidím, že dost lidí s takovým uvažováním, se objevuje i tady na Respektu. To jsou ty poznámky typu "jak je možné, že na Respektu je člověk, který se dívá na Dietla?!" nebo že lidi, co se dívají na Novu jsou pitomci, atd…
Já se na televizi skoro nedívám a programy si vybírám. Radši si čtu nebo se dívám na DVD podle vlastního výběru. Ale ráda se i bavím a nebráním se apriori ničemu. Nechápu, jak si někdo troufne odmítnout a hanlivě zavrhnout něco, co neviděl a nezná. A když už se ke sledování takového pořadu nachomýtne, je vybaven takovými předsudky, že už není schopen objektivního vnímání. A to platí i obráceně. Co je vzýváno a adorováno elitní skupinou, to sleduje se zájmem a případné nedostatky omlouvá vším možným, jen ne tím, že to může být prostě jen odfláknuté a špatné. Ono je to pohodlnější a jednodušší – plavat si jen tak s proudem… Chválit to, co chválí ostatní, odsuzovat to, co odsuzují ostatní.
A mě docela baví tu jednotu trochu narušovat a psát o věcech, které se tady nesetkají s ohlasem. Takže se brzy možná dočkáte třeba i článku o vlivu kvalitní "červené knihovny" na sebevědomí ženy nebo o tom jak si ráda popláču u romantických filmů nebo o tom jak je očistné smát se situačnímu humoru v hloupých komediích se svými dětmi… Anebo o tom, jak v zájmu zachování svého duševního zdraví mohu shlédnout maximálně jeden film ročně o holokaustu (protože pak se trápím a nemůžu spát), jak nemohu číst knihy, ve kterých jsou týrané děti (protože pak se trápím tím, že jim nemohu pomoci a nemůžu spát), jak nemohu číst knihy o nespravedlnostech světa (protože pak to chci řešit a nemůžu spát).
Takže na odpověď z nadpisu článku ať si každý odpoví sám. Osobně si myslím, že někteří bloggeři se trošku jako elitáři chovají, ale považuju to za spíše roztomilý faktor. Baví mě to sledovat…