Pro ilustraci – práci hledá člověk s vysokoškolským vzděláním, zkušený obchodník a manažer s přirozenou autoritou, věk 30 – 40 let.
1. Výběr firmy podle inzerátu
Inzeráty strašně klamou. Firmy nic nenutí k tomu, aby uváděly pravdivé údaje. Většinou se snaží vytvořit o sobě obraz, který ne vždy odpovídá skutečnosti. Popis práce a pozice obsahuje samá cizí slova (accounti, brand manažeři, sales executive, ap.). Čtenář takového inzerátu si většinou představí špičkovou profesionální firmu, klimatizované kanceláře, všechny zaměstnance předpisově v oblecích. Inzerovanou práci vidí jako důležitou práci, ke které dostane vlastní kancelář, tým podřízených a spoustu odpovídajících pravomocí. Pravda je ale většinou jiná. Většinou se hledá obchodní zástupce s vlastním autem a živnostenským listem, tým podřízených je skupina zoufalých obchodníků v tesilových oblecích a s koženkovými kufříky a důležitost funkce spočívá především v pernamentní buzeraci obchodníků – protože plán je třeba dodržovat a neustále navyšovat – a to i přes "mrtvoly" (v tomto případě to většinou znamená vysokou fluktuaci). Často také firmy inzerují možnost kreativní práce – to znamená jediné. Můžete se rozhodnout jestli svěřený region budete objíždět zprava nebo zleva.
Ne všechny firmy ale takhle zaobalují skutečný stav věci – že tedy hledají chudáka, který bude min. 12 hodin denně nabízet těžko prodejný produkt a ještě se rád nechá buzerovat. Ale je jich dost. A to ani nemluvím o tom, kolik inzerátu je spíše náborem důvěřivých do různých pyramid a multilevelů… Jak tedy takovou situaci řešit? Jednoduše – odpovídat na všechno, co zní aspoň trochu zajímavě. A když na všechno, tak na všechno. Tedy i na pozice, o kterých si myslíte, že na ně úplně nemáte kvalifikaci. Protože nejen že je málo dobrých inzerujících firem, ale také je málo kvalitních lidí, hledajících si práci. Takže co tam po tom, když nesplníte nějaké "hloupé" kritérium (třeba vzdělání v určitém oboru – praxe je totiž vždy důležitější).
2. Na který konkurs má smysl chodit?
Napíšete tedy fakt zajímavý motivační dopis (to je hodně důležité, jinak váš životopis mohou přehlédnout) a ze cca 30 odeslaných inzerátů vám odpoví cca polovina firem. Někde váš životopis vyřadí rovnou – záleží hodně na tom, kdo dělá selekci, někde už někoho třeba vybrali. Většinou vám někdo zavolá a pozve vás na nějaké výběrové řízení. A tady je vaše šance, toho člověka si můžete hezky proklepnout (pokud to ovšem není sekretářka z personální agentury). Nezapomínejte, že i vy si vybíráte firmu vhodnou pro vás! Co to je přesně za práci, jak je to s požadavky na jazyk nebo na odborné vzdělání, proč to požadují, jaky je systém řízení, co je konkrétně v náplni práce, ap. Čím déle se vám podaří s kompetentní osobou mluvit, tím lépe pro vás. Jakmile je to někdo, kdo mluví jako stroj, používá anglickou terminologii (ačkoliv jde o místo obchodního zástupce v regionu jižní Moravy), zaplétá se do frází, je čas na odmítnutí účasti na výběrovém řízení. Byl by to ztracený čas. Další oblíbenou fintou je to, že Vás třeba někdo po telefonu nutí hrát nějaké scénky typu: "Zkuste mi něco prodat!" To je tedy fakt opruz. Zkušený obchodník po telefonu prostě neprodává:-))
3. Výběrové řízení – nejtragičtější zkušenosti
A že jich bylo! "Nejraději" mám výběrová řízení, kde se píše nějaký test. Novinkou pro mě jsou i skupinová výběrová řízení a ještě s testem. Co fakt nesnáším, jsou scénky (jinak řečeno fiktivní obchodní rozhovory). Obchodní rozhovor není nikdy fiktivní! Vždy rozhoduje každý konkrétní detail, který je potřeba aktuálně vyhodnocovat, improvizovat, navrhovat nová řešení. A k tomu je třeba mnoho a mnoho informací. Vařit z vody a z ničeho prostě neumím. Na jednom výběrovém řízení jsem měla řešit nějaký vymyšlený modelový příklad, který byl absolutně nereálný! To jsem teda fakt nepochopila, jestli ta zkoušející byla tak hloupá nebo to byla součást nějakého rafinovaného testování osobnosti (tu paní jsem viděla a mluvila s ní – tipla bych to spíš na ten první případ). Od takových firem raději dále. Ve vedení jsou pravděpodobně mladí manažeři, kteří se neustále vzdělávají v nějakých pochybných kursech a čtou neuvěřitelně blábolivé příručky. To jsou hodně nebezpečné firmy! Nějak se totiž z jejich jednání vytratil zdravý rozum. Vždyť co je nejlepším způsobem vedení rozhovoru při výběrovém řízení? Rozhovor by měl vést váš případný nadřízený – protože ten s vámi bude muset pracovat. A rozhovor by se měl týkat té konkrétní "PRÁCE". Šikovný šéf z vás umí dostat spoustu informací jen tím, když se vás zeptá na pár věcí z vašeho životopisu. Je-li to šéf, který má aspoň nějaké penzum životních zkušeností, umí poznat hochštaplera, pozná, jestli si věříte, jestli něco hrajete, jestli se vám dá důvěřovat. Někdy je takový rozhovor hodně otevřený, ale určitě je to lepší, než uchazeče strašit otázkami typu: "Kolik je v ČR benzinových stanic?" nebo "V čem je vaše síla?" tyto otázky se totiž pokládají nenadále, s cílem vás vystresovat.
Takže když konečně – po všech těch scénkách, testech a rozhovorech úplně mimo mísu – narazíte na firmu, kde se máte možnost bavit s kompetentní osobou o konkrétní inzerované práci, máte skoro vyhráno. To je vaše firma a té se držte zuby nehty. Ale i tady se můžete spálit, protože po jednom rozhovoru toho víte ještě málo. Upozorňuji ještě na jednu věc, když vás moc přemlouvají a volají vám, je to podezřelé. A to je na místě si o firmě zjistit něco víc – ideální je najít nějakého zaměstnance a pod nějakou záminkou z něho vytáhnout co nejvíce informací.
4. Závěr
V mém předcházejícím zaměstnání mě nutili dělat výběrová řízení podle příruček. Úplně mě to zmátlo – chtěla jsem jim vyhovět – protože jsem byla vystresovaná já i uchazeč, nedozvěděl se tak nikdo nic. Úplně se z takových řízení vytrácí důležitost věcí jako je empatie, vcítění se, intuice, zdravý a selský rozum. Teď sama výběrová řízení vedu a nejlepším způsobem je debata nad životopisem (je dobré nechat uchazeče hodně rozmluvit – vždy na sebe něco zajímavého prozradí). Popis inzerované pozice a podmínek – pak dám prostor k dotazům a podle toho, kdo jaké klade dotazy se dá hodně poznat. A taková výběrová řízení preferuju i já.
Ale mám pocit, že je jich čím dál míň. Možná to souvisí s článkem, který jsem nedávno četla. V ČR je zoufalý nedostatek dobrých šéfů. Většinou jsou to dobří odborníci, ale neumí jednat s lidmi. A to vás na žádné škole nenaučí…
P.S.: A ještě na jednu věc je potřeba dávat pozor. Co bylo základní příručkovou radou? Nevybírejte si do týmu lidi, kteří by vás mohli převyšovat. Takže v některých případech vás odmítnutí nemusí vůbec mrzet:-)))