Reklama
 
Blog | Eva Hrindová

Můj život s internetem

Když jsem se dostala na kandidátku pro parlamentní volby, považovala jsem za samozřejmé zřídit si webové stránky. Ale protože jsem v této době pracovala pro Seznam.cz, věděla jsem, že to nestačí. Člověk se musí postarat, aby stránky byly navštěvovány. Neměla jsem žádného bohatého sponzora, tak mi nezbylo nic jiného, než najít cesty pokud možno bezplatné... A tak začala moje anabáze s internetem.  

Nejprve jsem si stránky nastrkala všude tam, kam to šlo zadarmo – do různých katalogů na všech českých portálech. Pochopitelně jsem si na stránky dala počítadlo (www.navrcholu.cz), abych měla pořád přehled. Rozdávala jsem vizitky s odkazem na své stránky, posílala e-maily. Ale to pořád bylo málo. Pak mi dcera poradila, ať si zřídím na Seznamu.cz svůj profil. Sice je to seznamovací služba, ale proč ne – vždyť je to zadarmo. A tak jsem si zřídila profil pod nickem "politicka". Nick je to trochu neobvyklý a dráždivý a taky jsem si na profil dala spoustu fotek. Abych se trochu zviditelnila, začala jsem chodit na chat a snažila jsem se s lidma bavit o politice… A začly se dít věci – denně jsem na profilu měla třeba 150 návštěv! Ale pořád se mi to zdálo málo interaktivní. Tak jsem zkusila blog, který je na Seznamu k dispozici zdarma. Většinou ho sice používají puberťáci na publikování obrázků svých idolů, ale proč ho nepoužít i na něco jiného… A TO BYLO TO PRAVÉ!

Začala jsem psát skoro denně o všem, co mě zaujalo a co mě potkalo ve volební kampani. Hned od počátku jsem se snažila psát otevřeně a bez utajování skutečných dějů v politice – ovšem na regionální úrovni. Ta otevřenost byl dobrý krok. Blog se postupem času stal docela dobrým diskusním fórem lidí, kteří se zajímají o politiku nejen v Olomouci. 100 – 200 návštěv denně bylo pravidlem. Po volbách jsem svůj blog podpořila i s-klikem – tedy reklamou. Stálo mě to asi 500 korun a návštěvnost se dost zvýšila. Denně jsem musela reagovat na různé komentáře, snažila jsem se pravidelně psát. Čím kontroverznější článek, tím větší návštěvy. Fungovalo to perfektně. Mí protivníci (paradoxně z vlastní politické strany) se zoufale snažili můj blog zdiskreditovat vulgárními komentáři. Někteří mí kolegové mě nutili k cenzuře a k méně konfliktnímu psaní. Byla to vzrušená doba, ale aspoň se něco dělo a měla jsem pocit, že diskuse nám pomáhá se zdokonalovat.

Jak šel čas a vášně začaly opadávat, návštěvy se začaly snižovat. Také jsem už nepsala tak často – tak jednou, dvakrát za týden. Pořád – vlastně dodnes – mám ale návštěvnost 20 – 30 lidí denně – a to už skoro nepíšu. Tak jednou, dvakrát za měsíc. Nakonec stál můj blog i u konce (nebo je to jen přerušení?) mé politické kariéry. Byla jsem souzena a obviněna – psaní je moc otevřené, špinavé prádlo se pere doma, kritizovat předseda se nesmí, dělám ostudu, nemažu nevhodné komentáře, jsem moc otevřená, jsem moc vidět, atd… Tak jsem to položila:-)) Už jsem trochu mimo a najednou vidím, jak je ta politika malicherná, ubohá, trapná, nudná, nespravedlivá,… 

Reklama

Můj blog a mé stránky si ale dál žijí svým životem. Pořád je tam dost návštěv – co by za to některé firmy daly, kdyby na svých stránkách měly tak 20 lidí denně! A já to mám jen tak… Dokonce mám i zahraniční čtenáře – USA, Brazílie, Německo, Holandsko, Lucembursko – ojediněle i Japonsko, Čína, Filipíny. Pravděpodobně nějací naši nudící se studenti, možná i vyučující. Pořád je zajímavé sledovat odkud se lidé na mé stránky dostávají. Dokonce jsem zjistila, že klíčové slovo "hrindova" je na seznamu zadáváno průměrně 7krát denně. Dost často mě lidi najdou, když hledají něco o Gymnáziu Šternberk (tam jsem studovala) nebo i o Margaret Thatcherové:-))). Můj blog čtou pravidelně na vládě, ve sněmovně, na různých ministerstvech, v Mladé frontě Dnes, v Českém rozhlase. Je to docela zajímavé sledovat, odkud, kdy, jak. Ale co z toho?

Možná je škoda to rušit – to rozhodně neudělám, mým protivníkům bych udělala velkou radost – ale asi bych měla více psát. I sem – na Respekt. Ale o čem? Při jedné z mnoha diskusí, které ještě občas vedu přes icq, jsem se dozvěděla jednu věc. Podle mého známého si blog píšou lidi, co se nudí. A tak na to pořád myslím. Je to tak? Nevím. Některé články tak i vypadají – jakože se jejich autor nudí a chce si jen trochu polechtat ego… Někdy je to fakt mlácení prázdné slámy. A vlastně ani nemám moc času, abych tak dvakrát za týden "vysmahla" aspoň průměrně dobrý článek, který se pokusí otevřít nějakou diskusi. A tak občas sednu k internetu a už se chystám něco napsat (třeba o tom, jak je feminismus odpovědný za to, že lidstvo bude zanedlouho ovládáno muslimy a číňany:-)) – fakt, četla jsem o tom v Revue Politika) a pak jen zaklapnu notebook a jdu raději žehlit nebo něco takového.

Dnes jsem se ale nedala zviklat domácími pracemi. A tak tady sedím a říkám si – kvůli politice jsem začala více pracovat s internetem a kvůli internetu jsem v politice skončila. No to jsou ty paradoxy. Ale stálo to za to! Třeba se dočkám někdy toho, že lidé (především ti, co jsou členy politických stran) budou upřednostnovat politiky s názory a ne nečitelné panáky. Je to zvláštní, protože když jsem napsala nekonfliktní článek, návštěva vždy klesla. Když jsem ale napsala něco "nepopulistického", návštěvy vzrostly… S popularitou politiků je to ale bohužel naopak – čím větší populista, tím více populární. Nějak se do toho nemůžu trefit:-))) Tak ať se zas trefuje někdo jiný…  

P.S.: Možná jste si všimli – ze všech svých blogů jsem musela odstranit informaci o tom, že jsem členka ODS. A kdyby jste chtěli vidět moje statistiky, tak tady jsou: www.hrindova.cz – klikněte dole na ikonku grafu a můžete si statistiku prohlédnout, http://politicka.sblog.cz/ – tam klikněte na ikonu "top" do políčka hledat zadejte "politicka" a můžete zkoumat…