Výsledek mých zkušeností a mého pozorování je tento: Existuje několik způsobů, jak může žena v politice prorazit.
1. Náhodou. Tento způsob je nejlepší. Ocitnete se ve správnou dobu na správném místě – souhrou různých náhod se můžete dostat na kandidátku. Není třeba vhodný mužský kandidát a je třeba rychle jednat – někdo Vás navrhne. Tento způsob je možný ale jen v případě, že jste nová a moc lidí Vás ještě nezná…. Některé ženy dovedly náhody využít a pak už si dělají svou politiku. Muži by se jich pak rádi zbavili, ale už to nejde – vypadalo by to hloupě a příliš šovinisticky:-)))
2. Vypadáte a chováte se tak, že se Vás nikdo nebojí. Muži jsou v klidu, nemají strach, že je ohrožujete. Jinak řečeno, považují Vás za slabou konkurenci. To jsou ty ženy v parlamentu, o kterých třeba i za dvě volební období nikdo nic neví. Jsou potichu, nikam se netlačí a umí moc pěkně říkat důležitou větu: "Nejsem feministka a nikdy nebudu!"
3. Chováte se jako muž. Děláte účelovou politiku, správným lidem umíte namazat med kolem huby, domlouváte výměny hlasů a nehledíte nalevo napravo. Šikovně kombinujete výše dva uvedené body.
4. Prosadíte se dobrou prací. Toto je nejméně pravděpodobný způsob. Osobně skoro žádnou takovou ženu, která by se vypracovala zezdola a prezentovala se jako silná, charismatická a politicky vyhraněná osobnost, neznám.
Co z toho vyplývá? Je evidentní, že výše uvedené neplatí jen pro ženy. Proto tvrdím, že kvóty nic nevyřeší. V politice má problém se prosadit i určitý typ mužů. Lidi s jasným názorem to mají prostě těžší. Politika přitahuje lidi, kteří doufají, že se prosadí lépe než v běžném životě. Bohužel mají pravdu. V politice totiž není příliš velká konkurence. Kvalitní lidé se do politiky moc nehrnou ( to neznamená, že tam nejsou!!!!). Ani se jim nedivím – nikdo je tam moc nezve a média od vstupu do politických stran lidi spíše odrazují. Takže se točíme v začarovaném kruhu.
Více najdete na mém regionálním blogu – www.politicka.sblog.cz. Některé reakce mých kolegů z ODS na místní úrovní naprosto dokládají vše, co jsem uvedla výše. Snaží se mě zesměšnit, urazit, zpochybnit – pochopitelně anonymně. Doporučuji ke studiu. Kdybych byla muž a prezentovala se stejným způsobem, bylo by to stejné. Jen by ubyly ňěkteré komentáře a možná by jich bylo méně. Ale výsledek by byl stejný. Máš jasný názor, chceš dělat transparentní politiku pro občany? Ohrožuješ naše zájmy a uděláme vše proto, aby byl tvůj vliv co nejmenší! Tak rozhoduje většina členské základny, která je pochopitelně spjatá s lidmi ve vedení. To platí obecně. Změní se to teprve tehdy, až budou mít politické strany tolik členů, že je vedení nebude stíhat všechny uplatit…
Přes to všechno dál zůstávám členkou ODS a práce v politice mě baví. Vždy platí, že by člověk měl být v politické straně kvůli programu, nikoliv kvůli lidem. A to já mám v ODS vyřešené. Jsem velkým propagátorem pravicového programu. Výše napsané mě nijak nepřekvapuje ani neznechucuje. To je prostě život. V každě skupině se mají lidé tendenci chovat výše popsaným způsobem. Proč by zde měla platit jiná pravidla? Jen mě neskutečně štvou ty hloupé řeči, které situaci popisují pořád nějak jinak…
Žen je v politice dost, ale nikdo jim nepomáhá. A možností by bylo dost. Pomoc by si ale zasloužili i muži, kteří se rozhodli jít cestou těžší a chtějí se prosazovat podle bodu 4.
A na závěr jedno vysvětlení. Nebojím se říkat, že jsem feministka – pro mě to znamená jedno: Mít názor, nebát se ho říct přede všemi – i když je nepopulární. Mít vizi a názor a nebát se udělat něco pro jeho prosazení – i za cenu konfliktu (často ty konflikty jsou hlavně s muži). To by měl dělat každý dobrý politik – žena nebo muž. Tak já chápu feministku – jako ženu, která je aktivní, umí se prosadit a nebojí se!