Zkusme si takovou situaci namodelovat. Předpokládejme, že většina lidí v ČR se kloní spíše k záměru volit pravici. Podívejme se tedy, co by takové volby s překvapivou účastí udělaly s vítěznou pravicovou stranou.
Ale začněmě od začátku. Vrcholí přípravy na parlamentní volby a začínají se sestavovat kandidátky. V zákulisí se vyjednává, kdo bude na vrcholných místech kandidátky – při běžné účasti a při běžném chování se dá předpokládat, že např. v Olomouckém kraji se mohou stát poslanci první tři na kandidátce. S tím, že by někdo dostal dost preferenčních hlasů se nepočítá – i když lehká obava tu vždy je. Proto se prakticky zakazují osobní kampaně – pro jistotu, aby se nám někdo nevyšvihl… Zájem členů politických stran dostat se na kandidátku je malý (nejenom voliči jsou letargičtí…) a začíná období přemlouvání. Většinou místa v první desítce obsadí "profesionálové" – tzn. starostové, zastupitelé, krajští zastupitelé, asistenti poslanců a senátorů. Občas se tam ale vklíní někdo z podnikatelů nebo obyčejných smrtelníků. Nižší místa kandidátky – tzv. křoví – se obsazují s tomu odpovídající pozorností. A tu je to úzké místo, které by se mohlo využít.
Takže kandidátku máme. Volební kampaň může začít. Hraje se vždy jen na lídra a jiné osobnosti z kandidátky se raději moc nezviditelňují – strach z preferenčních hlasů je velký. A v tuto chvíli by se muselo něco stát. Třeba kdyby se vzpamatovali novináři, média a vlivní lidé a podnikatelé. Mohli by třeba investovat do kampaně, která by sugestivně hnala lidi k volbám a vysvětlila jim, co mohou dosáhnout použitím preferenčních hlasů. A kdyby lidi fakt pochopili, že nejvíce "papaláše" v politické straně naštvou tím, když ji budou masově volit. Do parlamentu by se tak mohlo dostat více lidí z kandidátky. Ne tedy jen ti tři prověření a ovladatelní, ale i další tři až čtyři, u kterých není taková jistota POSLUŠNOSTI. A co kdyby ještě lidé používali preferenční hlasy! To by se nedejbože mohl do parlamentu dostat někdo, koho tam ale vůbec nechtějí! Na každé kandidátce někdo takový je – většinou na spodních pozicích (lidí je málo a jako křoví tam někoho 100% neprověřeného mohou pustit) – to je to úzké místo:-)). Předpokládalo by to ale velkou aktivitu novinářů, kteří by takové lidi museli vyhledat a upozornit na ně. Ale hypoteticky si to představit lze.
A výsledek? Vítězná pravicová strana má v parlamentu místo cca 80 zhruba 130 poslanců. Musí splnit sliby, které dala svým voličům, navíc ji v parlamentu k tomu tlačí cca větší polovina vlastních poslanců, kteří se do parlamentu dostali poprvé, protože staří matadoři byli díky preferenčním hlasům přeskočeni. Jsou to poslanci mladí, draví, nekompromisní. Možná jen nezkušení, protože si myslí, že sliby se mají plnit. Najednou je daleko větší konkurence na vrcholné posty ve straně. Noví lidé, chaos, zmatek, děs a hrůza – pochopitelně pro ty, kteří jsou už dlouho zvyklí na svůj klid, pohodu, prebendy. Najednou se musí snažit, musí bojovat o pozice na kandidátkách a musí dělat osobní kampaň a aktivně se ucházet o přízeň voličů celé volební období! Jinak budou nekompromisně přeskočeni někým ze spodních míst kandidátky. Podnikatelé najednou podporují jednotlivé osobnosti ve volbách, protože lidi dávají preferenční hlasy a nikdo nemá nic jisté. KONKURENCE ROSTE! Lidi začínají vstupovat do politiky, protože vidí, že se můžou prosadit bez toho, že by se museli zalíbit stávajícím "papalášům". Já vím, je to pouhý sen. A aby to nebyl sen, musely by se splnit tyto předpoklady:
1. Většina lidí by musela překonat své předsudky a ve volbách by musela volit jednu pravicovou stranu. Musela by ji volit takříkajíc navzdory:-))) Téměř nemožné.
2. Podnikatelé by museli přestat cpát peníze politickým stranám s vidinou veřejné zakázky. Naopak by museli investovat do nezávislé kampaně – pojďte volit ODS a za masivního použití preferenčních hlasů ji pojďte změnit k našemu obrazu. Nepředstavitelné.
3. Novináři by museli aktivně vyhledat zajímavé lidi na kandidátkách a důkladně je prověřit a následně je označit za ty, kteří budou masivně dostávat preferenční hlasy. Utopické.
4. Následně by musela být odstartována nezávislá kampaň, která by lidem vysvětlila, proč musí vstoupit do politických stran – kvůli zpětné vazbě a kontrole nově zvolených politiků a kvůli vytvoření konkurenčního prostředí. Absolutně nepředstavitelné.
Vím, že se toto nikdy nestane. Ale snad je Vám z toho jasný ten princip. Politikům nevadí, když je budeme volit MÁLO. Vadit jim bude, když je naopak budeme volit VÍCE. Protože více lidí se hůř ovládá a kontroluje. Představte si, že by třeba ODS měla více Vlastimilů Tlustých – to by se našemu vedení pracovalo o moc a moc hůře…:-))) Což by pro nás voliče byla ale dobrá zpráva, ne snad?