No zas tak překvapivé to není. Jedna novinářka – mimochodem docela sympatická – udělala reportáž z olomoucké besedy o ženách v politice. Byla jsem tam já (za ODS), Kateřina Jacques za Zelené, pak jedna komunistka, sociální demokratka a nezávislá. Ještě tam byla jedna paní z Prahy ze sdružení 50%. No a moderátorka a ta novinářka. Pochopitelně jsem byla jediná, která odmítá kvóty. To se dalo čekat, vždyť jsem z ODS:-))) Ovšem já ty kvóty odmítám z jiných důvodů než prominentní členky ODS. Ony tvrdí: "Žena v ODS se může dobře prosadit i bez kvót". Já tvrdím: "Jak která!" Protože dobře znám vnitřní podmínky v politické straně, vím, že kvóty by nic neřešily. Ženy by se sice prosazovaly častěji, ale byly by stejně nekvalitní jako velká část stávajících politiků. (Můj podrobný postoj ke kvótám najdete na www.hrindova.cz – v odkazu články – Mějte odvahu, dámy!)
Zajímavější debata byla ale o něčem jiném… Paní poslankyně Jacques tvrdila, že ženám by se v politice ulehčilo, kdyby například na schůzích existovaly koutky s hlídáním pro děti. To považuju za nesmyslné a také jsem to řekla. Byla jsem obviněna z konzervatismu a z vyvolávání špatného svědomí u žen. O tom je i ten článek:-))) Nevycházím z toho moc pozitivně:-))) Jako že bráním svým zatvrzelým postojem vstupovat mladým ženám do politiky a tak…
Tak jak to tedy je? Myslím si, že ženy s malými dětmi cca do 10 let věku se těžko mohou věnovat vrcholové kariéře – tedy i v politice. A když už se jí věnují, je to většinou na úkor dítěte. A protože jsem feministka, myslím si, že by v tomto období měl zvolnit i muž. Tento model jsme praktikovali s manželem a dnes můžeme hrdě říct, že jsme se dětem věnovali opravdu dost. A dělali jsme to dobrovolně, bez vzájemného nátlaku. Dnes se můžeme naplno věnovat práci, koníčkům, zálibám. Nedovedu si představit, že bych malé děti tahala na schůze. Ty jsou totiž logicky večer, protože členové stran mají svá zaměstnání. Když už, tak se mi lepším řešením zdá, svěřit dítě partnerovi.
Pochopitelně, že nikoho neodsuzuju za to, že chce dělat kariéru i s malými dětmi. Jde to i s nimi. Já jsem také chodila do práce, ale musela jsem každý den být doma nejpozději v 16 hodin. Manžel chodil v 17 hodin. A to je docela limitující. Také jsem jezdila na služební cesty. Nedovedu si ale představit, že bych byla doma jen o víkendu. Děti potřebují matku i otce. V tomto jsem asi docela konzervativní, ale vůbec se za to nestydím. A dokonce si myslím, že se to ani nevylučuje s mým "feminismem". Faktem je ale to, že jsem se na vzpomínané besedě poprvé v životě cítila jako nechutný konzervativec. V ODS mám většinou problém, protože jsem zase příliš liberální. Ach jo… Asi nezapadnu nikam:-))) Ale i když můj postoj paní poslankyni Jacques docela namíchl, nehodlám ho měnit. Děti jsou malé jen jednou a máme šanci je někam nasměrovat. Až vyrostou, budeme mít tolik času, že se nám to ani nemusí líbit!