Naštěstí už je to za námi. 17. listopad byl pro mě obrovskou úlevou, nedovedla jsem si představit, jak budu vychovávat dceru (v roce 1989 jí byly dva roky) v takové pokroucené a ulhané době. Ty televizní záznamy mi vše připomenuly a ukázaly mi jedno. Rétorika lidí u moci a těch, kteří se báli změn, nezmizela v roce 1989. Jak zoufale a tragicky podobné jsou apely od některých členů ODS směrem ke mně a k mým kolegům. Výzvy ke klidu, k jednotě, k omezení konfliktů, výzvy ke klidným rozhovorům za jednacím stolem. Když byl někdo v počátečních přenosech z demonstrací příliš otevřený a emotivní, tak ho tehdejší ČST prostě ustřihla. Nechci to úplně srovnávat – to by asi bylo příliš odvážné a drzé. Jen chci připomenout jedno. Lidi v politice nemůžeme dělit jen na pravici a levici. Musíme také rozlišovat demokraty a ty ostatní. Někdo prostě ani po letech není schopen pochopit základní principy demokracie. Právo na názor, právo na to, ho říkat nahlas. A je zcela lhostejné, v které se nachází straně. Nezapomínejme na to!
Že žijeme v jiné době mi připomenuly i jiné věci. Moji rodiče jsou neuvěřitelně aktivní. Pořád něco podnikají a neštítí se žádné práce. A tak jsem jim pomohla skládat listy kalendáře – za jeden seskládaný kalendář mají 30 haléřů. Je to neuvěřitelně nudná a stereotypní práce. Přesto to dělají rádi, protože je to v teple a nikdo je nehoní – co seskládají, to seskládají. Taky jsem s mojí maminkou a s dcerou obešla skoro celou vesnici – strkaly jsme do schránek letáky jednoho obchodního řetězce – to je další brigáda mojí matky:-)). Fascinovalo mě, jak lidi na ty letáky čekali a rádi si pro ně přišli. Na vesnici některé věci fungují prostě jinak – i to nakupování. Není tolik času a maloobchod na venkově moc nefunguje. Na vesnici se prostě bez auta žije moc těžko. Tak se zajede jednou za týden do pečlivě vybraného nákupního centra a udělá se velký nákup – i za pomoci letáků. Je to tak – reklama je především informace – pro některé lidi dost cenná.
Jsem na své rodiče pyšná. Na to, jak se dovedou o sebe sami postarat a místo skuhrání si pořád hledají nějakou práci. Ostatně to do nás s bratrem vtloukali celé dětství – žádná práce není podřadná ani špinavá. Každá fyzická práce, která se dělá, se má dělat pořádně. Byla jsem na ně naštvaná, že mi nebyli schopni správně "intelektuálně" vysvětlit proč je komunismus špatný. Na komunisty se u nás nadávalo, ale nikdo mi neřekl, že bych neměla být pionýrka nebo svazačka. Pro samou práci na poli, zahradě a ve dvoře nebyl na nějaké vysvětlování postojů prostě čas. Na všechno jsem si musela přijít sama. Ale dnes mi to už nevadí. Protože jsem od nich získala do života něco lepšího. Nepovyšuj se, neponižuj se a každou práci dělej pořádně!
P.S.: O víkendu se konal kongres ODS – co si z toho beru já – jako řadová členka – najdete na mém blogu www.politicka.sblog.cz – podívejte, zajímají mě Vaše názory, za které předem děkuji!