A pak šel život dál a já se soustředila na děti, na práci, na manžela, na domácnost… A onu euforii jsem pociťovala – nebo spíš nepociťovala – skoro nikdy. Občas jsem někde vystrčila růžky, když bylo potřeba se někoho zastat nebo něco vybojovat – ale ne pro sebe. A pořád jsem o sebe moc nedbala, bylo tolik důležitějších věcí! Číst knihy, vždyť po revoluci jich začalo tolik vycházet a nemohla jsem se toho nabažit. Poslouchat hudbu, která byla zakázaná nebo nedostupná. Organizovat akce, podporovat umělce, vzdělávat se. Bylo toho tolik a tolik hladového ducha byla potřeba nasytit.
A když jsem to všechno vstřebala a nasála, hledala jsem, kde to zužitkuju, jak svoje zkušenosti a znalosti uplatním. A tak přišla politika. Zdálo se mi ideální pomáhat lidem – ne jednotlivě – ale tak nějak systematicky. V politice jsem se seznámila s úplně jinýma lidma. A ti mi říkali: "Musíš dobře vypadat, musíš chodit k holiči, musíš být víc ženská! Že čteš týdně jednu knihu a posloucháš Beefhearta nikoho v politice nezajímá!" Tak jo, byla jsem na kandidátce, tak jsem šla k holiči, vyřadila jsem ze šatníku jeansy, koupila boty na podpatku a trička s výstřihem. Bylo mi to trapné, ale udělala jsem to. A co se stalo? Bože, začala jsem se cítit líp:-)) Najednou ke mně muži začali být víc galantní a víc mě poslouchali. I když jsem nezměnila své nekompromisní a často i feministické názory ani o píď. A o to jsem celý život snažila – aby mě lidi brali vážně a poslouchali mě (a v některých oborech to má žena docela těžké – třeba stavařina, byznys nebo politika).
A zase jsou chvíle, kdy cítím tu euforii. Dnes už vím, že to je síla ženskosti. Někdy si připadám, že bych mohla dokázat cokoliv, že neexistují žádné překážky. A musela jsem na to přijít až díky svému angažmá v politice – pikantní, že? Je to přece tak jednoduché – je potřeba pečovat nejen o ducha, ale i o tělo. Žena má být silná a samostatná, ale někdy taky slabá a potřebující muže, city a emoce. A není nic špatného na tom, když žena o sebe pečuje – ne kvůli mužům – ale kvůli svému dobrému pocitu. Aby se ve svém těle cítila dobře. A je jedno, jak to tělo vypadá – malé, velké, silné nebo tenké. Důležité je, aby ho jeho nositelka měla ráda a starala se o něho stejně dobře jako o svou duši.
Je to tak banální, ale já to dost velkou část života podceňovala. Pečovala jsem jen o svůj intelekt a necítila jsem se tak dobře jako dnes. Knihy jsem číst nepřestala, ale čtu jen to, co mě baví a nenudí. Hudbu poslouchám pořád, ale nechávám ji k sobě přicházet nahodile a nesystematicky. Vzdělávám se jen v oborech, které mě hluboce zasahují. A bavím se jen s lidmi, kteří nevyzařují negativní energii. Trochu jsem se začala zajímat i o módu, občas se nechám rozmazlit u kadeřníka a na kosmetice a pravidelně chodím plavat. Občas si zarelaxuju u čtení bulváru a módních časopisů, u sledování nějakých komerčních "blbostí" – a není to tak špatné, perfektně se u toho vyčistí mozek a pak se mi dobře spí! Jo, a nedržím žádné diety!
Nevím, jestli se tak má chovat feministka (za kterou se pořád považuji), ale je mi to jedno, protože se cítím dobře – řekla bych, že nejlíp za svůj život. A mám okolo sebe pár žen, které to mají stejně. Každá je z úplně jiného oboru a většina z nich nezná Beefhearta ani nečetly Prousta. Ale v jejich společnosti se cítím dobře já a evidentně také muži, kteří je obklopují. Někdy si myslím, že bysme mohly dokázat velké věci. Škoda jen, že jen málo žen se dovede chovat jako skutečné silné ženy. Sebevědomé, silné, vůdčí, zapálené, přející, … Až jich bude víc a spojí se, určitě dovedou změnit i tu politiku. Tak zatím dělám aspoň to minimum – snažím se vychovávat i svou dceru tak, aby se nechovala sobecky ani k duši ani k tělu. Aby na sebe nezapomínala a nestyděla se za to, že se chce cítit dobře. Aby vyžadovala od lidí okolo sebe úctu a respekt a za to jim nabídla společnost nezakomplexované harmonické osobnosti – bez ohledu na to, kolik váží nebo jaké má vzdělání!
P.S.: A k napsání tohoto článku mě inspirovaly všechny ty blogerské příspěvky oa módních časopisech, dietách a ženách, které jsou diskriminované…