Jistěže ano. Systém je ale nastavený tak, aby možnost ovlivnění voličem byla co nejmenší. Pochopitelně – systém totiž nastavují politici, kteří na velkých změnách nemají žádný zájem. Do parlamentu a senátu je tedy třeba dostat jiné politiky. Možnosti k tomu jsou, ale většina lidí je líná je používat.
Vysvětlím na konkrétním příkladu. A to na svém:-)) Dlouho jsem se tomu bránila, ale možná tak některé věci lépe někteří čtenáři pochopí.
Do ODS jsem vstoupila proto, že mám pravicové smýšlení a jsem pragmatik. ODS je velká strana, která přežila své zakladatele, takže je skoro jisté, že se hned tak nerozpadne nebo nezmizí. Také má docela dost členů, takže to není jen skupina fanoušků kolem jedné známější osobnosti. Z těchto důvodů jsem vůbec neuvažovala o nějakých jiných, menších nebo zakuklenějších pravicových stranách. Nemají žádný vliv a kdykoliv mohou skončit.
V ODS jsem byla docela aktivní – stala jsem se předsedkyní místního sdružení a dost často jsem byla ochotná říkat své názory nahlas. Dokonce jsem vydávala vnitrostranický časopis. Propagoval pravicovou politiku obecně, informoval o vnitrostranických věcech, které se mohly stát předmětem manipulace. Takže se ze mě postupem času stala docela známá osoba, která u vedení nebyla moc oblíbená. Prostě jsem chtěla, aby jsme věci dělali správně a efektivně a v duchu konzervativního programu. A to se ne každému vždy hodilo do krámu:-)) Díky souhře různých náhod a také díky mé schopnosti zaujmout a oslovit lidi, jsem se dostala na nevolitelné místo parlamentní kandidátky. A tady začíná můj příběh.
Ano, dovedla jsem si představit, že bych se díky preferenčním hlasům dostala do parlamentu. Byla jsem na to připravená. A přesně jsem věděla, co bych dělala. Samozřejmě práci poslance, ale také bych využila svého vlivu a zázemí k tomu, abych podporovala zajímavé politiky uvnitř ODS a přilákala do ODS zajímavé nové lidi. Chtěla jsem více pomáhat a podporovat ženy v ODS. A věřte mi, že bych měla výsledky:-)) Mám zkušenosti s marketingem, dlouho jsem o tom, jak přispět ke změnám v politických stranách, přemýšlela. Počítala jsem s tím, že bych v parlamentu setrvala pravděpodobně jen jedno volební období. Protože víckrát bych se díky svému aktivnímu přístupu na kandidátku nedostala. Ale stálo by mi to za to. Jsem už prostě taková… Už to, že jsem se na tu kandidátku dostala bylo velmi mimořádnou šancí, která se už bohužel nebude nikdy opakovat. (Hoši si příště dají dobrý pozor…).
Tu šanci, trochu tu strnulou politiku oživit, jsem byla připravena využít a náležitě jsem o tom informovala své voliče a taky média. Voliči to dokázali ocenit. Dostala jsem hodně preferenčních hlasů. Ale bez pomoci médií a bez financí na kampaň byl limit pro vstup do parlamentu nepřekročitelný. Žádná podnikatelská lobby za mnou samozřejmě nestála, v době kampaně jsem normálně chodila do práce. Tak jsem doufala aspoň v ta média. Ale setkala jsem se s absolutním nezájmem. Proč by měly zviditelňovat někoho nového? I když po nových politicích média volají… Proč by měly třeba ženské časopisy psát o ženě, která do toho jde po hlavě? I když se volá po více ženách v politice… Nabídla jsem zajímavý příběh, nový pohled, otevřenost. Ne, média raději v předvolební kampani sahala po ověřených a stále stejně nudných jménech. Vím, že to bylo z mé strany zištné – chtěla jsem získat ten mandát. Ale šla jsem do toho otevřeně – zřídila jsem si internetovou stránku, psala jsem denně na blog. A žádné fráze. Zveřejňovala jsem tam své jasné postoje, které bylo a je možné stále konfrontovat se skutečností.
A tak jsem zůstala osamocená, nikdo mi nepomohl. Pro různé vlivové sdružení (které třeba podporují ženy v politice) jsem byla nezajímavá, protože z ODS. Pro novináře, které jsem oslovila, jsem asi byla také nezajímavá, protože moc otevřená. I teď mám uvnitř ODS problémy se svým blogem, který stále provozuji. Kdo ho ale čte, tak ví, že nejsem žádný fanatik a rebel. Jen říkám nahlas své názory – a snad i kultivovaně. Zjistila jsem, že to takových politicích není poptávka – tedy v politických stranách a v médiích. U voličů ano. Ovšem pokud se o takových politicích dozví:-)) A k tomu jsou potřeba média a ty jdou bohužel také cestou nejmenšího odporu. Lidé vůbec neví, k čemu mohou sloužit preferenční hlasy a že jejich masové použití by zamotalo hlavu nejedné politické straně.
Ještě v době kampaně si mě pan režisér Sedláček vybral do svého dokumentu Cesta k moci. Odvysílal se ale až po volbách. Lidé, kteří mě tam zaregistrovali se mě pak ptali: "Proč jsme nevěděli, že jste kandidovala? Dali bysme Vám preferenční hlas. Proč takových lidí nemá ODS na kandidátce více?" Nevím, nevím, nevím… Můj krátký vstup ve filmu se lidem líbil. Připadala jsem jim vedle Paroubka, Topolánka, Škromacha a dalších jako někdo úplně normální, někdo, komu ještě mohou důvěřovat. Ale moje politická kariéra bohužel skončila. I díky tomu filmu. Útoky na mou osobu zesílily, můj blog mi byl několikrát otloukán o hlavu – a to vše s cílem znechutit mě, vyštvat mě z ODS. Skoro se jim to podařilo:-))
Proč o tom ale píšu? Protože vidím politiku i zevnitř a mám konkrétní zkušenost. Zjistila jsem, že lidé by mě rádi volili. Ale do doby, než takových lidí jako jsem já a někteří mí kolegové, nebude uvnitř politických stran více, do té doby se nic nezmění. Sama jsem se o něco pokusila – chtěla jsem, aby v politice bylo více pozitivního, aby lidi měli důvod chodit k volbám. Zůstala jsem ale ve své snaze zoufale osamocená. Nepomohli mi ani ti, kteří mohli a kteří deklarovali stejné cíle, jako mám já. Teď mám na mysli především média. Prosím, nemyslete si, že si stěžuju nebo se cítím nějak ublížená. To v žádném případě ne. Jen se snažím vysvětlit situaci. Nezájem plodí nezájem. Proto je v politice tak málo zajímavých lidí. Opravdu je velmi těžké se prosadit. A těžké je to i proto, že se lidi o politiku nezajímají, nechtějí být členy, jsou líní chodit k volbám a neumí používat preferenční hlasy.
Přes to všechno zůstávám členkou ODS – nevím, proč bych měla vystupovat nebo odcházet. Můj neúspěch mě nijak neodradil ani nenaštval. Prostě to tak je. A i nadále budu donekonečna opakovat – lidi choďte k volbám!!!!! Čím víc budete k volbám chodit a čím víc budete používat preferenční hlasy, tím víc budete těm znuděným a necharismatickým politikům komplikovat život! A trapně dodávám – opět poněkolikáté – vstupujte do politických stran. Už to, že bude členem někdo, kdo nejde po politické kariéře jako "slepice po flusu", má velký vliv. Při hlasování jsou totiž takoví lidé ovlivněni pouze svým rozumem, nikoliv peněženkou. Nevěřili byste, jak málo hlasů někdy chybí k zásadním personálním změnám…
Nevím jestli se mi to podařilo vysvětlit – možná jsem byla příliš osobní (ale o tom by měl blog být, ne snad?). Fakt se mi zdá kontraproduktivní, když si stěžujete na úroveň politiky a chováte se tak, že vlastně umožňujete úroveň politiky ještě snižovat. To přece nedává smysl? Úroveň politiky bude vyšší, zvýší-li se konkurence uvnitř politických stran. A myslíte, že když nepůjdete k volbám a nepoužijete svůj preferenční hlas, tak tomu pomůžete? Asi ne… Ovšem pokud nejste nezodpovědný idiot, kterému jsou takové věci zcela jedno:-))